Claude Code: pět věcí za hodinu, po kterých pracuje úplně jinak
Většina lidí Claude Code jednou pustí, něco mu řekne, dostane průměrný výsledek a usoudí, že to za to nestojí.
Nechybí jim lepší model. Chybí jim hodina.
Sepsal jsem ji na jednu stránku: Dejte tomu hodinu. Pět věcí, které uděláte jednou a těží z nich každý další úkol. Není to kurz, je to seznam k odškrtání.
Celá hodina na jednom pruhu. Nejdelší kus nepatří nastavování, ale první hotové věci.
Proč to napoprvé nevyjde
První výsledek je průměrný, protože agent nemá z čeho být lepší. Neví, nad čím pracujete, co má vzniknout ani jak se u vás čemu říká. Co mu neřeknete, to si domyslí — a domyslí si to jinak než vy.
Vypadá to jako chyba nástroje. Přitom je to jen chybějící zadání.
Rozdíl mezi „nic moc“ a „tohle použiju“ nedělá schopnost modelu. Dělá ho pět rozhodnutí, která uděláte jednou a platí pak pořád.
Co se do té hodiny vejde
- 5 minut — otevřete to nad opravdovou prací. Ne nad zkušební složkou. Nad tou, kde máte rozdělanou věc, která vás dneska stejně čeká. Zkušební projekt je nejrychlejší způsob, jak se nic nedozvědět — u cizího zadání nepoznáte, jestli je výsledek dobrý.
- 15 minut — napište zadání do souboru. Ne do okna. Zadání v souboru zůstane, takže ho příště jen upravíte, místo abyste ho vymýšleli znovu.
- 10 minut — řekněte mu, jak chcete pracovat.
CLAUDE.mdjsou trvalé instrukce. Napíšete je jednou a platí pořád, takže je nemusíte opakovat v každé konverzaci. - 15 minut — dejte mu fakta o své práci. Čím se zabýváte, jak se u vás čemu říká, která čísla platí. Tři krátké soubory stačí. Fakta, ne marketing, a datum u všeho, co stárne.
- 15 minut — doveďte jednu věc do konce. Zbytek hodiny nepatří nastavování, ale výsledku.
Ten druhý krok je nejdůležitější
Nejdůležitější soubor ve složce není ten s daty. Je to ten se zadáním.
Nejde o délku, ale o přesnost. Každé rozhodnutí, které neuděláte vy, udělá za vás — a udělá ho jinak. Formát, rozsah, pro koho to je, co v tom rozhodně být nemá. Když to nenapíšete, dostanete průměr. Průměr je totiž jediné, co jde uhodnout.
Každý z pěti kroků končí jednou větou, kterou máte udělat hned.
Psal jsem o tom už na jaře v článku Prompt versus kontext. Za ty čtyři měsíce jsem názor nezměnil, jen zjednodušil: kontext patří do souborů, ne do konverzace.
Co mám v CLAUDE.md já
Vzorový soubor je na webu ke stažení, stačí smazat, co se vás netýká.
U mě v něm stojí, že se mnou má mluvit česky, že commit zprávy se píšou anglicky a že v projektu nemá sahat na nic, o co jsem si neřekl. A jedno pravidlo, které mi pomáhá nejvíc: když je můj nápad špatný, má mi oponovat s argumenty a nedělat mi po vůli.
Nic z toho není technické. Je to popis toho, jak chci, aby se se mnou pracovalo — a nemusím ho opakovat.
A ještě jedna věc, kterou dělám pořád
Řekněte si o soubor, ne o odpověď. Ne „vysvětli mi, jak na to“, ale „udělej z toho stránku a ulož ji sem“. Tím se z chatu stane nástroj.
První výsledek přitom není poslední. Řeknete, co je špatně, a opraví se to. Klidně desetkrát — pořád je to rychlejší, než to popsat správně napoprvé.
Vytiskněte si to
Stránka je udělaná i na tisk. Dáte tisknout a vyjde z ní list, který si můžete položit vedle klávesnice a odškrtávat.
Zní to staromódně, ale u nastavení, které se dělá jednou, mi to dává větší smysl než další záložka v prohlížeči.
Kam dál
Postavil jsem s Claude Code přes osmdesát věcí a neumím programovat, ani řádek. Když s ním chcete začít, tady jsou předchozí díly:
- Claude Code už nepotřebuje terminál. Jak na něj — proč celý web vznikl a co na něm je
- Jednoduchý návod na Claude Code a tři kroky, jak opravdu začít — první spuštění
- Claude Code není jen na programování — pět věcí, na které ho používám denně
A ta hodina je tady: claudecode.pepamech.cz/hodina.
Kdybyste u některého kroku uvízli, napište mi. Přesně z takových zpráv ten web postupně roste.

