Zcela upřímně - knihu Utopia for Realists bych si s největší pravděpodobností nekoupil a nepřečetl. Dnešní optikou naštěstí jsem ji dostal a k jejímu přečtení jsem se relativně rychle rozhoupal. Za mě je to za posledních pár let nejinspirativnější čtení, které mi propojilo spoustu různých konceptů tak, že do sebe najednou zapadly.
Myslím, že univerzální příjem dnes 99% racionálně a liberálně smýšlejících lidí prohlásí bez velkého váhání za totální kravinu. Takovou kravinu, o které vlastně není úplně potřeba přemýšlet. Takovou kravinu, kterou každý odpovědný jedinec musí jasně a jednoznačně odsoudit, úplně stejně jako ho pár let zpátky odmítli racionální Švýcaři v referendu.
Přesně do této kategorie jsem patřil i já, když téma univerzálního příjmu někdo náhodou zmínil. Prostě jsem to za téma nepovažoval, bez přemýšlení jsem to smetl.
Zavedení univerzálního příjmu určitě vyvolává hodně otázek.
Mohl by být opravdu jen jeden?
Bylo by možné opustit dávky pro nejohroženější/nejznevýhodněnější skupiny?
Co s volnou pracovní silou státního aparátu?
Co s obrovskou masou volného času?
Nevedl by k inflaci?
…
Vysvětlení a argumenty pro zvážení univerzálního příjmu jako celkem rozumného nástroje jsou jedna věc. Mnohem důležitější mi přijde debata o vizi politiky a roli státu. Jestli je hlavním smyslem soudit, kárat a vychovávat, nebo hledat efektivní inovativní řešení, která si teď spousta lidí neumí představit. Prosazovat nové cesty. Jak umožnit využití potenciálu, který v lidech je. Jak zlepšit život společnosti jako celku. Jak pomáhat lidem, kteří měli startovní čáru daleko za námi nebo prostě během závodu zakopli.
Jasně, můžeme zůstat říkat, že jsou neschopní, že se málo snaží, že si za všechno můžou sami. Ale je to fakt pravda? Opravdu nerozhoduje, kde a do jaké rodiny se narodím více, než jaké mám predispozice?
Pokud toto bereme jako hlavní postoj, nedivím se, že to spoustu lidí frustruje a nevidí svoji budoucnost. O to horší, když podobný princip prezentuje většina stran a přejímá ji státní aparát.
Jsem rád a pyšný, že existují pozitivní vlaštovky, jako například Housing First, iniciativa, kterou zkouší česká města. Kombinace bydlení a intenzivní sociální práce přináší objektivně výsledky.
Máme tendenci spoustu věcí vnímat jako automatické, jako by byly odjakživa. I když byly často relativně krátkou dobou nemyslitelné. Rovné a bezpodmínečné volební právo žen bylo poprvé zavedeno na Novém Zélandu v roce 1893 a poslední evropskou zemí, která ho zavedla, bylo Švýcarsko v roce 1971, na kantonální úrovni v oblasti Appenzell Innerrhoden dokonce až v roce 1990 (!). A zase to Švýcarsko, jinak vzor přímé demokracie.
V tomto kontextu zní dnes politici prakticky všech stran jako duté nádoby. Efektivní stát, úspory, konec korupce, pořádek, více silnic, best in… ,… To je fakt všechno? Fakt už není žádná vize? Tohle je fakt nejlepší společnost, které jsme schopni dosáhnout? Fakt už nejsou žádné výzvy před námi?
V tomto je pro mě Utopia for realists nejzajímavější. Nej, že říká, co je špatně, ale hlavně se snaží inspirovat k tomu, kam bychom mohli směřovat, o čem přemýšlet, jak udělat svět lepší.
Aktuálně
První pokusy o rozšíření této myšlenky u nás jsou viditelné například zde:
Na druhou stranu myslím, že nejde čekat zásadní debatu do doby, něž si téma nevezme za své nějaká významnější strana nebo hnutí.
Jde podpořit i petici za zavedení univerzálního příjmu na úrovni Evropy.
Shrnutí knihy: Utopia for realists (Ruther Bregman)
- Žijeme v utopii pohledem lidí ze středověku - utopii představovala zemi, kde bude dostatek jídla, minimum nemocí, nebudou války a bude bezpečí - reálně v tom žije už většina lidstva
- Rozdíl v kvalitě života mezi 1350 a 1850 - reálně téměř nula
- Chudoba má hodně negativních konotací- zejména na zdraví - potenciál, dospívání, osobní rozvoj,...
- Sociální systémy obecně požadují zasluhovost, snahu, plnění složitých podmínek
- Vysoké náklady na správu systému
- Univerzální příjem - reálně zlepšení všech / společnosti jako celku - potvrzují to výzkumy
- Žádný výzkum nepotvrdil, že by zvýšení dávek nebo univerzální příjem vedly ke zhoršení situace, naopak
- Proč dělají chudí blbá rozhodnutí
- Chudý člověk má mentální kapacitu reálně zatíženou existenciálními problémy
- Chudí zařízení stresovou situaci ohledně příjmu mají IQ o 10 až 15 nižší
- Extrémní vliv nezaměstnanosti na lidskou psychiku.
- Vyšší dávky vedoucí ke snížení chudoby sníží kriminalitu, zvýší daňové výnosy, sníží náklady na zdravotnictví,...
- ROI opatření na snížení chudoby mohou být dokonce samy o sobě pozitivní
- Problém externí příjmové nerovnosti v bohatých státech - status vždy plyne ze srovnání ( / viz N.S.Taleb - člověk by se měl srovnávat racionálně, ale je to těžké 😉
- Housing first - pozitivní výnosy
- Speenhamland - první pokus o univerzální příjem v Anglii kolem 1830. Na základě toho proběhl první velký průzkum vlády, který byl pravděpodobně úplně tendenční a záměrně špatně postavený, ukazoval, že to nefunguje. Na základě toho vznikl Poor law a důraz na práci chudých, kteří jsou líní a neschopní. Práci za každou cenu. Práci jako svým způsobem trest.
- Nixon - na základě toho zrušil minimální příjem v USA, který byl téměř před schválením.
- Od té doby je chudoba vnímána jako morální problém - lenost a slabost. Podpora státu vede jen ke zhoršení negativního - na chudé se kouká skrz prsty - jako na lemply.
- Za vlády Clintona (demokratická!) - vrchol vnímání osobní odpovědnosti a .... současně dětské chudoby 😟
- Orwell - chudoba sráží člověka, bere můžu sebeúctu, vede k letargii. Je těžké se z ní dostat, více než se může zdát.
- Neustále obhajování dávek, podezříváni, srážení sebedůvěry - vymyšlení nesmyslných pravidel pro dávky - člověk si dávky musí zasloužit, odpracovat - koncept zásluhovosti je dováděn k dokonalosti.
- Koncept HDP - vznikl 30. letech kolem Velké deprese, protože do té doby bylo těžké měřit stav ekonomiky na úrovni státu. Od jeho vzniku vzrostl význam ekonomie v rámci státní správy. Význam v době válečného průmyslu - srovnání ekonomik, které produkují bez ohledu na to, co produkují. Obsese novinářů a politiku - jedno číslo, které mluví za vše. (jedno číslo vládne všem 🙂
- HDP nezahrnuje z povahy věci cestu, jak vzniklo - znečištění, zadlužení, kvalitu života, nerovnosti v distribuci, produkty zdarma, šedou ekonomiku, domácí práci, znalosti - o současném světě říká hrozně málo.
- Obezita, mentální nemoci, znečištění, kriminalita - z pohledu HDP reálně čím víc, tom lépe.
- Nejlepších výsledků v produktivitě dosahovaly státy typu SSSR. Všechno se skvěle měřilo, i když to nemělo obsah.
- HDP nelze nahradit další jedním všeobjímajícím číslem, ale spíše dashboardem, který bude prezentovat základní ukazatele, které jsou podstatné.
- Keynes odhadoval, že v roce 2030 bude hlavní problém moc volného času, protože společnost řádově zbohatne. Co s ním?
- Ford první zavedl 5 denní pracovní týden, dostalo se to do legislativy, ale od té doby už pracovní doba neklesá, možná spíš roste i díky moderním technologiím, což je vlastně absurdní.
- Ženy se mnohem více zapojily do práce, reálně roste počet dnů, kdy členové rodiny pracují, ve srovnání s dřívejškem.
- Kellogg- experiment s 6 hodinovým dnem- růst produktivity tak, že šlo nechat stejné mzdy. V současné době zřejmě není produktivní pracovat 40h týdně.
- Dříve pracovali jen chudí. Volný čas byl považován za výsadu bohatých. Dnes jsou témata jako sport, umění, věda, filantropie normální povolání.
- Přesto máme pořád hodně nesmyslné špatně placené práce, kterou by mohly nahradit stroje, ale je to drahé.
- Časté obavy o využití volného času - co s ním lidi udělají - nebudou koukat na televizi? nebudou jen jíst? Stejně to dřív bylo s volebním hlasem (😄), rozumnou mzdou nebo alkoholem. Více volného času spotřebu alkoholu reálně snížilo.
- Bullshit jobs - produkují minimální, nebo žádnou přidanou hodnotu pro společnost. Když nepracují, nikdo si toho nevšimne. Propast mezi příjmy sociálních pracovníků (zdravotníků) a lidí ve finančním sektoru / hedge fondech.
- Nejchytřejší lidé se pouští do spekulací a pracují v bankách, kde jsou extrémně vysoké příjmy.
- Příjem nereflektuje smysluplnost a přínosnost práce.
- Výroba a zemědělství vyrábí stále více a více, pracuje zde méně lidí, ale současně jim nerostou příjmy.
- Mediánový příjem stagnuje / reálně spíše klesá.
- Winner-take-all-society - jen pár vítězů. Reálně méně a méně, ale koncentrují více a více zdrojů.
- Rozvojová pomoc - jaký má smysl? Vyhodnocování s kontrolní skupinou - často překvapivé výsledky. Obecně nejvíc pomáhají peníze. Stejně tak si většina lidí myslí, že je obrovská, i když reálně je celkově menší než třeba výdaje jedné malé rozvinuté země na zdravotnictví (Holandsko).
- Hranice tvoří jednu z největších nerovností v historii - nemožnost přesunu za lepším životem. Extrémně záleží na tom, kde se člověk narodí. (Somálsko 20% mortalita do 5 let věku)
- Ani jeden z tradičních mýtů o migrantech (větší kriminalita, nepracují, berou práci, nechtějí být součástí společnosti, …) se na tvrdých datech neprokazuje.
- V 19. století byla migrace (z Itálie, Irska, Holandska) jedním z klíčových zdrojů ekonomického rozvoje. Ve 21. je asi nejvíc bariér nejvíc, bohaté země staví větší a větší zdi.
- Kognitivní disonance (Leon Festinger) - člověk směřuje k určité životní rovnováze, pevnému stavu a nechce, aby toto bylo narušováno. KD je rozpor mezi postoji, vírou, chování, výchovou a REALITOU. Nesouvisí s inteligencí. Nehledám realitu, ale potvrzení toho, co chci slyšet.
- Konference Mont Pelerin (1947) - Hayek, Friedman - počátky neoliberalismu, který je dominantní v 2/2 20
Možné globální cíle
- Kratší pracovní týden
- Univerzální příjem
- Odstranění chudoby
Zní to crazy, ale tak zněla spousta myšlenek v minulosti - práva zaměstnanců, ženské volební právo, sňatky LGBT, ...