Prokrustos lákal lidi k sobě, kteří cestovali kolem, aby je následně "upravoval" na velikost postele. Malé natáhl, velké upravil.
Stejně lidé často nakladaji s informacemi, upravují je tak, aby seděly na jejich pohled na svět.
Za mě nejlepší aforismy:
Nemůžete-li se rozhodnout mezi dvěmi možnostmi, zvolte jinou.
Většina toho, čemu se říká skromnost, je umně skrývaná arogance.
Člověka činí přitažlivým výskyt nekonzistentností v jeho chování, nikoli jejich nepřítomnost.
Moudrost je u mladého člověka právě tak napritazliva, jako lehkovaznost u starého.
Modernita musí pochopit, že být bohatý a zbohatnout menu matematický, osobně, společenský ani etický totéž.
Absolutní svobodu člověk nezíská jen tím, že bude dbát, aby se nestal otrokem - je zapotřebí dbát zároveň o to, aby se nestal pánem.
Činnosti, které hlupáci označují jako ztrátu času, bývají zpravidla jeho nejlepším využitím.
V dlouhodobém horizontu je pravděpodobnější, že napálíte sami sebe než druhé. (Švejk :)
Opravdový život máte tehdy (a pouze tehdy), když v ničem, čemu se věnujete, s nikým nesoutěžíte.
Pohromou informačního věku je skutečnost, že škodlivost dat roste rychleji než jejich přínos.
Vybranejsi lidé tolerují drobné nekonzistentnosti druhých, ty velké však ne, slavní druhym tolerují velké, ty malé však ne.
Nahodilé je nerozlišitelné od složitého, neodhaleného a neodhalitelného řádu, ale řád sám je nerozlišitelný od prohnané nahodilosti.
Nejvíce se nám chce pomáhat těm, co naši pomoc potřebuji nejméně.
To co mi na modernite vadí možná nejvíc. Je stále se prohlubující propast mezi tím, co je etické a co je v souladu se zákony.
I nejlakotnější škrti bývají štědří - pokud jde o rady.
Pro odolného člověk představuje chyba informace, pro fragilního je chyba prostě chyba.
Opravdu zajištění jste tehdy, když můžete přijít o své jmění, aniž byste utrpěli ještě horší újmu v podobě nutnosti začít se chovat pokorně.
Připadá mi nekonzistentní (a morálně nesprávné) nesouhlasit s rozbujelou státní správou a přát přitom velkým korporacím — ale (bohužel) ne naopak.
Je zapotřebí mimořádné moudrosti a sebekázně, aby si člověk přiznal, že mnoho věcí má logiku, které nerozumíme a která tu naši převyšuje.
Princip vědění je substraktivní, nikoli aditivní - vědomosti získáváme odčítáním (eliminací toho, co nefunguje, co nedělat), nikoli přičítání, co dělat.
Má se za to, že inteligence představuje umění si všímat toho, co je relevantní; v dnešním světě však inteligence spočívá v dovednosti ignorovat to, co je irelevantní.
Stojari umějí počítat, ale ne definovat, matematici umějí definovat, ale ne počítat, ekonomové ani jedno.
Můžeme si být jisti, že šéfa velké společnosti znepokojuje rada věci, když veřejné oznámí, že "není kvůli čemu se znepokojovat".
Je mnohem jednodušší ošidit lidi o miliardy než o pouhé miliony.
Hledate-li společnost, částo dáte přednost těm, jímž pripadate zajímavý, před těmi, kteří připadají zajímaví vám.