Příspěvek Marka Prokopa a následující debata

Pokud se na problém podíváme z pohledu daňové teorie a hospodářské politiky, existuje na daně spousta možných požadavků. Krom toho, že je lapidárně řečeno potřeba vybrat dost peněz na chod státu, jde zejména o srozumitelnost, snadnou správu a taky spravedlnost, která může nabývat mnoha podob. Může znamenat to, že všichni, kteří vydělávají stejně, platí stejné daně, nebo ti co vydělávají více, by měli platit více atd. Zde už půjde o dost subjektivní rovinu, která se bude měnit stát od státu, stranu od strany.

Obecně platí, že daňové systémy v poslední době preferují příklon k nepřímým daním (spotřební z alkoholu, cigaret a pohonných hmot a DPH), které poplatník platí při koupi a obecně je tolik nevnímá, na rozdíl od přímých (příjem a majetek), které obecně více bolí, protože jsou vidět, a také se většinou stávají předmětem optimalizace neboli placení méně :)

Nepřímým daním se jde výrazně hůře vyhnout, pokud ohlédneme od evidentních podvodů při přerušení řetězce plátců nebo fiktivní vývozy, může zejména jít odpočet z titulu firemní spotřeby pro soukromé účely. Z hlediska celkového odvodu nejde o nic zásadního a celkově přavažují výhody.

Celou debatu tedy jde vztáhnout ke 2 základním tématům z pohledu typů daní.

Nepřímé daně jsou v rámci všech zemí EU v principu sladěny. Vznikají sice odlišnosti v sazbách, ale základní principy musí být stejné. Uplatňuje se princip místa spotřeby, tj. daň by se měla odvádět tam, kde dochází ke konečné spotřebě (koupi).

Vzhledem k činnosti Google, kdy s největší pravděpodobností převažuje prodej reklamy, což je součást ceny zboží nebo služeb, ze kterých se daň uplatňuje až při konečné spotřebě, není tato oblast ze své podstaty pro tuto debatu relevantní, faktury chodí bez daně.

Přímé daně nemají v rámci EU jednotnou podobu a je na každém státu, jakým způsobem si tuto oblast nastaví.

To samozřejmě vede k tomu, že jednotlivé státy dlouhodobě hledají cesty, jak si vytvářet výhody díky rozdílným daňovým schématům a sazbám. Může to znamenat výhodné podmínky podporující podnikání, případně lákající firmy a jednotlivce z ostatních států.

Příkladů jde najít několik, třeba v podstatě nulová korporátní daň v Lucembusku, firmy na Kypru atd.

Velmi příznivé prostředí z pohledu korporátní daně má i Irsko, která má obecně i vstřícnou legislativu pro podnikání. Vedle toho mohou existovat i různé formy pobídek, o kterých bych pouze spekuloval.

Dlohodobě se vede debata, jestli je daňová konkurence žádoucí nebo nežádoucí. Z mého pohledu bych pouze konstatoval, že považuji za obecně přijatelnejší, pokud konkurence funguje ve vztahu k danému uzemí a příznivých podmínek pro podnikání, nikoli jen virtuálně a fiktivně, kdy firmy přesouvají sídla a daňový základ jen naoko bez jakéhololi vztahu k dané zemi. U Googlu, který má v Irsku svou centrálu pro Evropu, jde imho o první případ.

Současně platí, že v EU dlohodobě existuje snaha "nežádoucí daňovou konkurenci" eliminovat a podmínky “narovnat". V tomto případě platí, že daně by se měly platit v místě, kde vzniká služba / hodnota, což lze považovat v principu spravedlivé. Nicméně tyto snahy postupují jen velmi pomalu...

Zkusím tedy alespoň schématicky odhadnout, o co jde v "případě Google"

Ze schématu je situace velmi jednoduchá. Firma bude hledat optimální daňové schéma a danit tam, kde to je pro ni v celém řetězci je nejvýhodnější. Jestliže je daň v Irsku nižší než v ČR, firma může svoje interní podmínky nastavit tak, že veškerou firemní daň zaplatí zde. To samé bude platit i pro vztah Amerika - Irsko.

Pokud Google nyní odvádí cokoli na firemní dani v ČR, tak se vlastně chová nelogicky, protože by svoje výnosy danit jinde a na dani ušetřit díky nižší sazbě.

Pokud bychom po firmě “spravedlivě" chtěli, aby u nás odváděla na daních více a více přispívala “naší společnosti", museli bychom při současném nastavení daňového systému, změnit/nastavit částky, které účtuje Google svým evropským pobočkám za pronájem služby a tyto firmy v jednotlivých státech následně fakturují mezi sebou. Případně začít zohledňovat další proměnné, tj. hledat další další “univerzální" pravidla do daňových zákonů.

Ospravedlnění pro podobné zásahy zpravidla poskytují hlavně monopoly a regulační mechanismy, které se s větším či menším výsledkem snaží vlády zavádět formou zákonů a různých úřadů, které nastavují pravidla chování toho, co společnost vyhodnotí jako monopol. Obecně si jde jen velmi těžko představit, že podobný mechanismus přepočtu lze objektivně nastavit “zvenčí" tak, aby byl transparentní a celkově spravedlivější, ať už to znamená cokoli.

Částka, kterou Google odvádí v ČR může zdát malá z mnoha pohledů - výnosy z inzerce, podíl na trhu, … - těžko si jde představit daňovou úpravu, která by daňový výnos zvýšila a nastavila “spravedlivěji". Nějaký zásah, který by nastavil “spravedlivé" dělení příjmů mezi Amerikou, Irskem a ČR. instituci, která by dokázala určit “správné a globální" dělení přínosů bez ohledu na to, kde sídlí sama.

Na činnosti Googlu můžeme vidět i spoustu pozitivních externalit, jak naznačuje Marek. Z mého pohledu ekonoma je to ale stejně špatná úvaha. Externí efekty lze jen velmi nesnadně vyčíslit, zahrnout do daňového systému, úplně stejně jako hledat spravedlivou hodnotu odváděných daní v jednotlivých státech. V případě, že odmítneme myšlenku, že jediný spravedlivý princip je odvádět co nejvíce daní v ČR, protože tu přece firma vydělává, zůstává rozhodnutí plně na Googlu. Já na tom osobně nevidím nic špatného.