Zajímavé, jak hluboko je v nás, že při každé krizi se začneme zavírat vůči světu a chceme problémy řešit izolovaně. Jako jedno z prvních přichází uzavření hranic. Všichni se zabarikádováním souhlasí, berou to samozřejmě, přirozeně, vůbec o tom nepřemýšlí. Prostě to tak vždycky bylo, je a bude, kamarádíme se jen, když za časů dobrých. Když se zatáhne, hned pro flintu. Za hranicemi je neznámo, jinako, zlo.

Trošku jako za časů morových ran, kdy tradovaly pověsti o podivném cizinci v kápi, který se ubytoval v hostinci a od rána se rozšířila morová rána. Rozhodně to zní lépe než, že ctihodní občané nechávali ve svých spižírnách pobývat kolonie krys...

zdroj: Blesk

Samozřejmě chápu, že je třeba v epidemii omezit pohyb lidí. Pokusit se rychle dostat věci pod co největší kontrolu. V první chvíli...

Už v té druhé by měl začít převažovat rozum, zvažování reálných rizik, spoléhání se na odpovědnost každého a principy svobody. Jaký je rozdíl mezi cestou z Brodku u Prostějova do Vyškova a z Mikulova do Poysdorfu? Teda kromě 2,3 km…. Teď si k těm 2 kilákům ještě musím přihodit karanténu na 14 dnů nebo test, který pořádně nejde a nikdo mi neřekne, kdy přesně ho mám udělat.

Pořád se bojíme cizího, pořád máme strach z neznámého. Strašně klidně akceptujeme zásahy do svobody, když o jakou imaginární ochranu života a zdraví (emotivně o tom mluví zejména @KSČM_falmer) Budeme teď mít více času přemýšlet, zkusme popřemýšlet i o tomto…zdraví je bezpochyby klíčová hodnota, ale bez svobody a volného dýchání

není ani poloviční.

Počty nakažených na 1M obyvatel