Skotsko 2025 - po stopách Došků, Špalků, Zelinků… a dinosaurů

Máme z cest 3 stupně zemí.

1. Země, kde se nám líbí
2. Země, kde se nám hodně líbí
3. A země, kam bychom se rádi vrátili

Skotsko definitivně řadíme do kategorie 3, i když neumíme přesně říct proč. Před odjezdem jsme měli hodně vysoká očekávání, které hodně naboostovali lidi, kteří nám radili na základě svých cest.

I tak jsme se vraceli tradičně zbití, ale hlavně extra nadšení.

V 🎲:

• Skoti je extra přátelští (včetně těch, co tu nemají od pohledu úplně nejhlubší kořeny - nic není problém, jen občas rozumět je lehce složitější 🙂
• Důvěra - kromě velkých hotelů po nás nikdo nechtěl pasy, všechno se dalo jednoduše vyřešit. Moc příjemné….hodně podobné Norsku.
• Lochy jsou jezera a je jich tu spousta. Zároveň to jsou něco jako fjordy, voda zakouslá do pevniny. Trošku nás to mátlo, ale jsou nádherné 🙂
• řízení nalevo fakt není problém, občas jen auto trošku ometá krajnici. Těžko se člověku ovládá velký displej s malými ikonkami levou rukou za jízdy - moc věcí proti zvyku najednou. Největší problém ale dělají nekonečné a stále se opakující dechberoucí výhledy - lochy, hory, údolí - takže opatrně… a zastavujte si prosím 🙂
• Ubytování a termín - člověk si asi nevybere nikdy úplně dobře, ale my se potkali s prázdninami Skotů i Angličanů - byla místa, kde to ubytko prostě moc nebylo nebo nebylo vůbec (Skye a Ft. Williams), takže jsme museli lehce přeplánovat a občas připlatit. Ideálně asi jet před sezónou - konec května.
• chtěli jsme preferovat ubytko v B&B, ale nabídka na Bookingu byla malá. Když jsme se bavili s provozovateli, tak říkali, že jich spousta na Bookingu není kvůli provizím (prý máme používat Google maps) a spousta zavřela. Zavírají kvůli rostoucí regulací a nákladům na licence - spousta byla jako sezónní byznys, takže majitelům nevyplatí. A regulace roste hlavně kvůli Edinburghu, z jehož se stává ghost town, kde místní obyvatelé úpí pod nájezdy turistů do bytů na pronájem. Takže něco se zlepší a jinde naopak.
• království karavanů - jestli Norsko bylo plné karavanů, tak to není nic proti Skotsku - v některých oblastech to působí, že skoro dominují nad auty a vídáme karavany karavanů. Hodně jich je vypůjčených. Výhodou jsou kempy na každém kroku a dost možností parkování podél cest. Nejvíc karavanů bylo vidět kolem Skye, niž už spíš méně.
• Cashfree - terminály jsou úplně všude, dokonce i ve vesničkách na veřejné záchodky. Na pár místech dokonce vůbec nepřijímali hotovost. Pitomio by zaplakal, že mu někdo šlape na ústavní právo tahat ušmudlaný papíry, my měli radost, že se nemusíme otravovat u bankomatů. Cash jsme neplatili nikde.
• Alhohol 🥃 - počet barů a hospod potěší každý rudý nos. Na druhou stranu člověk naráží na spoustu různorodých zákazů a omezení, která jsou město od města jiné. V Obanu člověk nesmí s alkoholem před bar, i když se na promenádě povaluje spousta prázdných lahví. V Edinburghu nejde jít do baru na pivo s někým, komu není 18 let - asi to platí až večer.

Screenshot

Den 1

Přílet do Edinbughu v pohodě, jen Niky si na palubu zabalila nůžky ✂️, tak ty teda zůstaly v Praze.

Tradiční tanečky v půjčovně, jak nás co nejvíc obrat - upgrade na “lepší”, máme špatné pojištění, nefungují nabíječky, druhý řidič nakonec stojí víc než bylo v appce, … nic čím by si člověk měl kazit den, vyšli jsme z toho vlastně v poho….

… a dobrodružství může začít!

Poprvé řídíme nalevo (zatím jen já) a je to fakt na pohodu, jak všichni říkali. Jen mě to trošku táhne doleva 🙂

Začalo dobrodružství s elektroautem, které jsme se rozhodli vyzkoušet a nestrresovat se při tom - VW id.4 - zatím jsme nadšení. Rozhodli jsme se pro strategii - nabíjej, kde to jde. První nabíjení v Tescu úplně bez problému.

Trasa

Cíl je Aviemore, cca 200 mil severně.

Cestou v Edinbughu dáváme zastávku na North Queensferry bridge (na fotku🙂 )

Cestujeme přes krásné údolí Spital of Glen Shee.

Balmoral - zavřeno - Charlie se s námi nechce kamarádit. Jeho chyba…

Končíme v Aviemore. Na večeři se hádáme, jak bude dlouhá zítřejší trasa…. nakonec vítězí 2 hory a obtížnost čtyři 🥾🥾🥾🥾 z pěti, tak uvidíme, jestli to přežijeme 🤦🏼

Den 2 - čtyřitisícovky

Túra na 2 místní čtyřtisícovky (ve 🦶🏻 teda🙂 ). Ben Macui, což je druhá nejvyšší hora Skotska, a Cairn Gorm, což je pro změnu lyžařské středisko, kde poslední dobou prý nemají moc sněhu.

Tradičně začínáme v prvním prudším stoupání rozvodem, ale člověk si po 20+ letech zvykne. Letos se zdatně přidala Niky - blbá hora, blbý kameny,…. nešlo by to zkrátit?!? Upgrade, který snad časem pomine. Naštěstí si Jenda stále pozpěvuje …

Nakonec to všichni hrdinně zvládli - končíme na 16+km, 900+ výškových metrech.

Místy je kamzičí stezka po kamenných polích, pro lidi zvyklé chodit od kiosku ke kiosku po asfaltu, žádný úplný med.

Přes krásné počasí snesitelně lidu.

Výhledy jsou vskutku fantastické… a některé pohledy by zabíjely…

…. dokonce nás navštíví i Sven sob - v Norsku jsme ho naháněli celý den autem a nic.

Cestou to vezmeme dolů zubačkou, ať máme atrakci. Prý největší na světě, což se nám moc nezdá… a trošku jsme se spálili od Oskara 🌞 - v srpnu? ve Skotsku? 🤷🏼‍♂️

Den 3 - vodopády, kam se podíváš

Vyrážíme z Aviemore na Západní Vysočinu - cíl je pobřežní městečko Gairloch. Poprvé máme v akci stěrače, ale za chvilku se vrací do stand-by 🙏

Po cestě zastavujeme na Rogie falls - vodopádech, kde migrují lososi proti proudu. Vypadá to zhola nemožně, vyskočit nahoru vodopádem, tak upřeně koukáme na rybí cestu napravo, než nám odcházející Skot poradí, kam koukat. A fakt vyskočí do vodopádu. Příroda je mocná čarodějka…

Jak se blížíme do Gairlochu, mění se krajina a hodně nám připomíná Norsko. Hory jsou o hodně kamenitější, ostřejší. Přibývají stromy a čekáme, že se někde vynoří Skyfall.

Gairloch je malinkaté ospalé městečko podle našeho gusta. V místní žrádelně Crumbs jsem si společně s pokrývači dali sandwich, hotdog a zmrzku, pak v kavárně Boba Marleyho skvělé kafe s oat milk.

Cestou zpět jsme se zastavili na úžasné písčité pláži, určitě lepší než na Bali. Moře mělo 57o, teda Fahrenheita, což zní o dost líp než 14 Celsia. Venkovních 18, ale pocitově bylo určitě přes 20, jak nám krásně svítilo.

Ubytujeme se a vyrážíme na další vodopády - pěkná procházka na hodinku přímo u hotelu. Celkově nachodíme přes 10 km, takže regenerujeme po včerejších čtyřtisícovkách…aktivně😉

M stále trpi separační úzkostí po A… ale subjektivně bych řekl, že se to mírně lepší…

Den 4 - vyhýbačky

Vyrážíme ještě kousek na sever to Aultbea, kde je muzeum Ruské arktické zásobovací trasy. Jak Rusové v roce 1941 zjistili, že Hitler je podobně spolehlivý parťák, jako oni, tak současně zjistili, že nic nemají vůbec ready, takže to dopadlo jako obvykle.

Spojenci proto začali posílat konvoji pomoc - hlavně zbraně. A konvoje se šikovaly na svoji cestu kolem ledových polí do Archandělsku nebo Murmansku pravě tady. Není to epizoda Velké vlastenecké války, která by teď v Moskvě měla místo na podstavci…

Na doporučení pana průvodce jedeme na druhý konec zálivu a pořádně si otestujeme vyhýbačky - úzké cesty na jedno auto s vyhýbacími místy. Tušíme, že si jich ještě užijeme.

Nabíjíme zase v Gairlochu a další vyhýbačkovou cestou přijedeme do Plocktonu - rybářské vesničky, kde rostou palmy.

Konec dnešní etapy v Dornie u Elie Donovan Castle, což je kousek od Skye.

Cestou jsme poprvé potkali midges - bitches, malé mušky, co nedají pokoj. Zatím jsme jim utekli a repelent zůstal v kufru 🙂

Den 5 na obloze

Isle of Skye jsme chtěli určitě vidět, ale první, co zvedlo pomyslný varovný prst, bylo ubytování. Teda, že vůbec žádné nebylo. Skye alias NO VACANCIES.

Zatím to bylo určitě zdaleka nejturističtější místo, co jsme navštívili.

Naštěstí následujeme radu pána z Plocktonu, co za posledních 5 let ubytoval jen dvoje Čechy - prý sem nejezdí, a míříme do Elgolu - malé vesničky trošku stranou zájmu. Má tu být nejlepší výhled ve Skotsku na Black Cuillins mountains (bohužel nešel moc vyfotit) a pár dalších skal menšího významu.

Děti nejvíc nadchne výlet lodí za tuleni (jak to uslyšeli, skočila veškerá diskuze o dalším programu). Tuleni se líně váleli a nechápavě pozorujíc turisty. Okolo je pár ostrovů, bylo by fajn vidět Canu, ale to nestíháme. Zajímavá je historie Rumu (!!!), kam se na začátku 20. století nastěhovali boháči, všechny lidi vyštípali a začali tam tropit zhovadilosti - třeba si vozit hlínu. Pak Zchudli a byl klid…

Každopádně místní provozovatelé výletů lodí se hodně snaží, aniž by u toho byli vlezlí a otravní. Posádka na lodi taky moc fajn, navíc vtipná.

Další tip od pána je na stopy od dinosaurů, což je osada Staffin na druhém konci ostrova. Skoro 2 hodiny cesty, takže trošku stresujeme, protože odliv stopy zákeřně schovává. Nakonec stíháme, ale jestli jsme stopy viděl si stejně jistí nejsme. Stejně jako všichni okolo … (ChatGPT si jistý je, ale nevím-nevím, snad to není jen jeho vrozená servilita).

Večeře v místním podniku (Edinbane Inn), co doporučil M ChatGPT, a je to fajn. Steak umíme ale lepší…

Dvakrát projíždíme nejprofláknutější místo na ostrově - městečko Portree - a vůbec nelitujeme, že nezastavujeme - je to hlava na hlavě. Skye je krásný, ale bohužel i poměrně přecpaný lidmi a obytňáky, které parkují všude. Naštěstí je obrovský, takže se dají najít klidná místa s minimem lidí.

Cesta za noční atmosférou přes Dunvegan castle (někde za branou) se nám protáhne a přijíždíme před 11… ani 🥃 na spaní nebude…

Celkově najeto přes 250km, došlo k lehkému podcenění rozlohy ostrova…

Den 6 - údolí strmých trailů

Zastavujeme ve Fort Williams, dalším No vacancies místě. Původně jsme tu chtěli vydržet několik dnů, ale Ben Navis city pro nás nemělo ubytování, takže jsme se rozhodli pro základnu níže a Ben Navis vynechat (beztak by to bylo určitě procesí jak na Sněžku).

Trip v překrásném údolí Glencoe byl jablkem sváru večer, nakonec vítězí kompromisní varianta cesty po rovině k jezeru. Cesta není ideální, protože vede podél rušné silnice, ale trail do hor měly většinou pekelné převýšení, na což nebyl nikdo zvědav… ehm… skoro nikdo.

V turistickém centru se potýkáme s davy turistů, které jeví extrémní zájem o dávný život zdejších obyvatel. Pak naskáčou do aut a mizí…

Objevíme odbočku na Signal rock - vyhlídku, která časem zarostla, takže z ní není vidět vůbec nic, ale je to pěkná procházka. U jezera stojí pár autobusů, takže vyfotit a zpátky.

V Obanu plánujeme strávit 3 noci, což z něj dělá nejdelší zastávku na naší cestě. Městečko si pamatuji a moc se nezměnilo. Oproti předchozím super turistickým zastávkám příjemný oddech a pohodová atmosféra.

Během večeře poprvé vidíme zvláštní skotskou tradici unášení budoucího manžela a jeho zašpinění (vajíčka, ryby, peří … a další sajrajt). Zajímavé …

Den papucálců (7)

Ráno si musíme přivstat na trajekt 7.25, který nás veze na Isle of Mull. Po cestě máme malou ochutnávku skotského počasí - nechci se rouhat - fakt malou… spadne na nás pár kapek.

Na Mullu se přesouváme doubledeckerem do malebného Tobemory, kde naskakujeme na loď směr Staffa, kde žije kolonie papuchálců a vypadá jakoby ho složili z tyčí z reaktoru v Černobylu.

Máme velká očekávání, která lehce přiživuji tvrzením, že se tam odehrává děj knížky Ostrov od Petera Maye. To se ukáže jako moje halucinace (už mě ta AI má) - jde o ostrov Lewis a v ohrožení nejsou papuchálci, ale guga. Furt je to ale ve Skotsku…ehm…

I když jde o veskrze turistickou atrakci, tak jsme nadšení. Počet lodí pravděpodobně podléhá regulaci, takže na ostrově nejsou davy.

Papuchálci nejspíš nekoukali na předpověď počasí nebo si ještě nenainstalovali “nory” a zbrkle odletěli do teplých krajin. I tak je Staffa impressive…prostě Minecraft Island.

Stejně tak se nám moc líbí celý Mull (alternativa k profláklejším ostrovům) a Tobemory se stejnojmennou distilerkou. Vracíme se do Obanu večerním trajektem a jsme superspoko. Už máme myšlenky na návrat …

Hogwarts train… skoro. (den 8)

Vyrážíme zpět do Fort Williams na Neptunovy shody, což he soustava zdymadel, které na 400 m překonají rozdíl 19 m. Lodi trvá proplutí zhruba 90 min. Obsluhuje to týpek, co trpělivě jde zdymadlo za zdymadlem. Prvně nahoru, pak dolů.

Naštěstí mu už nainstalovali elektriku, původně točil klikou.

Hlavní atrakcí dne je cesta vlakem po mostě, kterým Harry jezdil do Bradavic. Zkoušeli jsme si koupit lístek na atrakci jménem Jacobite train, ale letos (!!!) už bylo kompletně vyprodáno (zase No vacancies). Místo toho se nám povedlo koupit lístky na ScotRail - stejná trasa, jen bez parní lokomotivy a serepetiček kolem.

Přišlo nám zvláštní, že ve vlaku Jacobite byl věkový průměr cca 79 3/4. Ona ta atrakce - jízda parním vláčkem po staré železnici - totiž vznikla dávno před pottermánií, takže si tam žijí 2 separé světy. Ve 2 vlacích, které jsme viděli my, dost převládal ten původní, pěkně smíchaný s hůlkami a čokoládovými žábami.

Pod “Tím” mostem stojí spousta karavanů a kolem vyčkávají davy, asi v očekávání průjezdu vlaku, kolem kterého by kroužilo létající auto, případně patrona mozkomorů.

Každopádně most v realitě působí o dost menší než ve filmu… zase kecali.

Vlak nás dovezl do Malleigh, malé vesničky, ze které se dříve jezdilo na Skye. Teď to je takové zvláštní místo, kde se vyhrne dav z vlaku a přemýšlí, jak strávit 2 hodiny do vlaku zpět. Dávalo by smysl se spíš nedojet a najít si program jinde. My zabili čas v muzeu a na pivu.

Cesta trošku přpomíná vlak Oslo-Bergen … jen v menším. Příroda každopádně nádherná.

Večer v Obanu dáváme famózní fish&chips (Niky chicken leg) a krátkou procházku.

9.den u jezera

Ráno opouštíme Oban, kde se nám to fakt hodně líbilo. Končíme epesní snídaní v restauraci Cuan Mor, které tímto děláme reklamu. Naše cesta se překlápí do druhé poloviny, kterou chceme mít už trošku klidnější. Tak uvidíme…

První zastávka u trošku větší Brněnské přehrady - Loch Lomondu. M si myslela, že to je takové skotské Štrbské pleso…..

…spíš Zemplínská šírava …nebo Balaton, pokud máme zůstat na Slovensku.

Kolem jezera to je jak na Matějské , ale stačí udělat pár kroků a máme relativně klid.

Odpoledne vyrážíme na distillery tour do GlenGoyne (údolí hus), menší palírny nad Glasgow. Každá palírna nějaké svoje specifikum - tato leží v Highlands, ale whiskey zraje v sudech přes silnici už v Lowlands. Kromě toho pots pálí s malou kapacitou - na kvalitu si přece musí člověk počkat.

Ječmen se suší jen teplem, takže whiskey není vůbec nakouřená.

Průvodce mluví jako kulomet, ale zábavně a je mu překvapivě dobře rozumět. Ochutnáváme vzorky a dokonce se myslí i na řidiče - jsou připravené lahvičky na odvoz vzorků. Obě whiskey mají něco do sebe, nakonec kupujeme 12yo, která trošku více píše.

Ubytujeme se ve městě Helensburg v příjemném B&B, které disponuje EV chargerem, takže poprvé v klidu nabíjíme přes noc…v duchu distilerky … pomalu, ale jistě.

**10.**odpočinkový den

Přes noc vystrkuje růžky skotské počasí, ale ráno působí o dost optimističtěji. Po snídaní vyrážíme na část cesty Three lochs way - chceme dojít zpátky k Loch Lomond.

Úplně to nejde, protože horní úsek cesty je zavřený a odtěžují ho po velké bouřce - obecně tu je vidět hodně míst s vyvrácenými stromy. Naštěstí to není ani tolik delší a vše je super značené.

Krajina tu působí zase úplně jinak - lesy, mírné kopce, louky s kapradinami. Profil trasy je mírný, nastoupáme do 500m. Celkově najdeme zhruba 15 km, tentokrát bez zásadnější projevů revolty. Za celý den zhruba 20…

V Ballochu pokračujeme do Alexandrie, která působí celkově dost vybydleně. Jsou tu patrné stopy koloniální slávy, ale dost zaváté časem. Naskočíme na vlak a jedeme na zasloužené buble wafle.

Před večeří si jdeme prohlédnout masterpiece zdejší architektury - Hill house. Obal je dočasný, ale zároveň součástí expozice. My přišli po zavíračce, takže jsme to mohli pozorovat jen z povzdálí. Každopádně vilová čtvrť cestou dolů působila hodně impozantně….

Večeře v číně, kde na rozloučenou dostáváme sušenky štěstí. Já ji sním a po chvilce žvýkání vyplivnu papír… za všeobecného veselí … já myslel, že to štěstí je snít tu sušenku 🤷

Cesta do utopie (11.den)

Do dnešní dne jsme se cítili celí nesví. Jakoby nás podvedli. Měli jsme pocit, že náš ošidili, že dostáváme něco jiného, než jsme si objednali. Že nás poslali na jiné místo, úplně jinam než jsme chtěli….

…. a pak začalo pršet. A prší celý den. Pořád. Hustě. Víc než hustě.

Takže je všechno v pořádku, jsme fakt ve Skotsku…

… ale i tak myslíme, že 10 prakticky nepřetržitě slunečných dnů tady musí všichni oslavovat.

Ráno se J probouzí s horečkou, takže to vypadá na zrušení programu komplet. Nakonec se dává dohromady a vyrážíme skoro dle plánu.

New Lanark je pokus o utopii, dokonalé, ideální lidské společenství. Vznikl kolem továrny na bavlnu, kterou řídil Robert Owen.

Ten převzal provoz po svém tchánovi (továrnu vyženil), který textilku založil a postavil poblíž ubytovnu pro cca 1500 dělníků.

Owen věřil, že ziskové podnikání nemusí být na úkor dělníků. Výrazně zlepšil kvalitu bydlení, poskytoval pravidelnou zdravotní péči, provozoval zvýhodněný obchod, kde se platilo tokeny (něco jako bitcoin :)), postavil školu, dbal na docházku dětí, a sám přednášel v Institutu pro rozvoj Charakteru. Vedle toho tam probíhaly i kulturní akce. Podporoval spoření dělníků. Zakázal fyzické tresty a zavedl systém pravidelného hodnocení práce pomocí 4 bodové stupnice.

Jezdila na to koukat celé Evropa a současně je New Lanark považován za první příklad moderního anglického urbanismu.

Prostě víc než o krok napřed.

V roce 1825 Owen vyráží do Ameriky založit New Harmony (to je zřejmě jeho slavnější aktivita, jak říkal pan děkan), podobnou komunitu i zde. Tam se mu to ale nepovede a vrací se do Anglie po 3 letech zpět.

Co nám na tom přišlo zajímavé? 1. socialismus je za určitých podmínek fuknční koncept 🙂

2.nejde to měřit aktuálními měřítky - co v období divoké industrializace a kapitalismu znělo jako rajská zahrada, dnes vypadá jako peklo na zemi (v muzeu je k tomu moc pěkná prezentace, která to ukazuje a člověk hned vystřízliví, že to zas takové nebe na zemi nebylo)

3.nevydželo to moc dlouho po odchodu Owena (asi 2 roky) a ten to nedokázal replikovat jinde (a navíc u toho zchudnul)…kapitalismus je prostě jednoduší a srozumitelnější koncept (pro majoritu) 4.buďme rádi, že většinu jeho pokrokových a revolučních myšlenek dnes máme za úplně samozřejmé

Ubytujeme se v se srandovním skorozámečku, ale máme tu zase nabíječku.

12.den ve znamení autoturistiky

Dnes už máme typicky skotské počasí, takže si není na co stěžovat - průběžně prší skoro celý den. Prší pořád, ale tak nějak skotsky, snesitelně.

S ohledem na poraněné kusy stáda přejíždíme mezi jednotlivými atrakcemi a chodíme jen minimálně.

Kelpies - mýtické koně, co jsou napůl ďáblové. Celkem dobře jsme je viděli z dálnice, ale důkladná prohlídka s kafem v ruce nelze nahradit.

Falkirk Wheel, takové vzdušné zdymadlo na lodě. Ono to ve skutečnosti přehazuje jen menší loďky (další zdymadlo totiž úzké), ale pro turisty tam jsou větší, které jezdí odnikud nikam.

Stirling s královským hradem lze vlastně považovat za první větší město s historickým centrem, které ve Skotsku vidíme. Až teď si uvědomujeme, jak velký rozdíl je to oproti městečkům, která jsme doposud viděli.

Hrad občíhneme zvenku, není moc vidět, ale na prohlídku se nám stejně moc nechce.

Na závěr se projdeme k Clackmannan Tower. Původně jsme jeli k jiné tower, ale já ji přejel. Tahle je stejně hezčí… po cestě zpět se bojíme masného skotu, ale je naštěstí mírumilovný.

Pátek - 13. den v Edinburgu

Ráno vracíme auto na letišti jedeme s polským řidičem Rafalem do centra. Sice je tu 16 let, ale anglicky mluvil hůř než naše děti. Nějak lámaně nám sdělil, zrovna skončil místní festival, což pro něj byla smutná a pro nás naopak veskrze pozitivní zpráva. Davy opustily město, skotačení to rána už zase není legální. Procházíme městem, které i tak okupují davy turistů, z čehož nejsme nadšení. Tak si říkáme, jak to asi muselo vypadat v průběhu festivalu.

Všudypřítomné sucho v centru…

Odpoledne strávíme v Dynamic Earth, muzeu vzniku vesmíru a země. Výstava je spojená s planetáriem, celé to dohromady tvoří krásný interaktivní celek. Současně děti plní úkoly v AR hře s Wallacem a Gromitem 🙂 Běží to v appce, super nápad.

Victoria street z Harryho …

.. a dnes jsme narazili na limit velikosti fotek v jedné poznámce v Evernote…

14.den - last of us…

Chceme se vyhnout davů, takže míříme na místní kopce - začínáme na Arthur’s seat. Uprostřed Edinburghu tak nějak zůstalo pár kopců, jakoby je sem někdo hodil (asi z Highlands). Nakonec z toho je slušné procesí, ale pěkně se projdeme. A výhled parádní.

Cestou dáme park, kde vidíme pravý famfrpál… ve filmu to bylo dost obskurní… tady teda taky 🙂

Oběd si dáváme v pizza stánku před hotelem - karavan s pecí na dřevo. Pizza chutná skvěle a Ital uvnitř z toho umí udělat show. Sice čekáme dlouho, ale i tak jsme z toho tak nadšení, že nás ukecá na hodnocení.

Odpoledne míříme na druhý z kopců , který chceme navštívit - Calton Hill. Jdeme fikanou oklikou zezadu přes místní šlechtické řadovky. Projdeme se parkem, kde probíhá místní party s diesel agregátem a míříme k vyhlídce. narazíme na zeď, kde jsou jen zavřené dveře s oznámením, že jde o největší privátní park ve městě. Sakra, tak to ho musíme obejít… jdeme dolů… další zavřená brána…. vracíme se, kudy jsme přišli… brána… zamčená!

Míříme k dieselagregátové party, která pomalu končí. Vracející se dáma s rozvolněnou angličtinou a nejistým pohybem nám oznamuje, že jsme měli velké štěstí a viděli privátní park, kam smí jen noha vlastníků KLÍČe. Takže park nebyl za plotem, ale byli jsme v něm! Skoro bychom se mohli cítit jako vyvolení, ale …uff… jsme venku🙂

Hladoví vyrážíme do hospody, ale už potřetí nás dnes vyhodí s tím, že máme sebou under18. Původně jsme to přisuzovali proradné snaze donutit nás jíst, ale začínáme to více zkoumat.

Ukazuje se, že ve městě mají restaurace různé licence - pokud jde jen o bar, tak tam nesmí mladší 18 let bez jídla. To by asi bylo ok, ale realita má dost absurdní rozměry. Když odhlídneme od toho, že celé město je tak trošku hospoda plná přiopilých lidí všude na ulicích, tak v restauracích se pije úplně normálně. Když jsme přišli do pubu, tak nás poslali z prvního patra, které bylo klidné a vypadalo celkem normálně, do -1, kde nebylo slyšet vlastního slova, což byla family dining area jak Brno… No jo no….

Večer si dáme rozlučkové jahody, tentokrát anglické. A už víme, že ty skotské 🏴󠁧󠁢󠁳󠁣󠁴󠁿 žádejte celým jménem, protože JSOU PROSTĚ NEJLEPŠÍ!

A závěrem

Skotsko se nám líbilo extrémně, určitě nám nastavilo svoji přívětivější tvář.

Rádi bychom se vrátili… a kam hlavně? Do Gairlochu a okolí, možná i ještě víc na sever. Na Isle of Mull a do Obanu. Argyl coastal road třeba, trail. Možná bychom riskli i Glasgow, ale to ještě promyslíme 😉

..pod čarou.. aneb vysvětlivky :)

---

Lidi - lochy - levo … Skotsko.

Vždycky, když přijedu do Británie, tak se přeladím do módu skanzen. Čekat tady všechno kvalitní, moderní a funkční by totiž dojem totálně pokazilo. Mohl bych se rozčilovat u zásuvek, které zapomínám zapnout tlačítkem, při otevírání nesedících dveří s koulí, zámkem a pokaždé jiným patentem, blikajících světel nebo pokaždé, když se ohodím nebo opařím v umyvadle. Místo toho si tady představuji všechnu tu imperiální mohutnost a koloniální slávu, hromady zlata a diamantů na Times square, lodě se slonovinou na Temži, alegorická procesí pokořených národů vzdávajících hold panovníkům. A spolu se zdejšími obyvateli trpělivě vyčkávám, že se určitě zase brzo impériu sláva vrátí…

V kostce:

• Skoti je extra přátelští (včetně těch, co tu nemají od pohledu úplně nejhlubší kořeny - nic není problém, jen občas rozumět je lehce složitější 🙂
• Důvěra - kromě velkých hotelů po nás nikdo nechtěl pasy, všechno se dalo jednoduše vyřešit. Moc příjemné….hodně podobné Norsku.
• Lochy jsou jezera a je jich tu spousta. Zároveň to jsou něco jako fjordy, voda zakouslá do pevniny. Trošku nás to mátlo, ale jsou nádherné 🙂
• řízení nalevo fakt není problém, občas jen auto trošku ometá krajnici. Těžko se člověku ovládá velký displej s malými ikonkami levou rukou za jízdy - moc věcí proti zvyku najednou. Největší problém ale dělají nekonečné a stále se opakující dechberoucí výhledy - lochy, hory, údolí - takže opatrně… a zastavujte si prosím 🙂
• Ubytování a termín - člověk si asi nevybere nikdy úplně dobře, ale my se potkali s prázdninami Skotů i Angličanů - byla místa, kde to ubytko prostě moc nebylo nebo nebylo vůbec (Skye a Ft. Williams), takže jsme museli lehce přeplánovat a občas připlatit. Ideálně asi jet před sezónou - konec května.
• chtěli jsme preferovat ubytko v B&B, ale nabídka na Bookingu byla malá. Když jsme se bavili s provozovateli, tak říkali, že jich spousta na Bookingu není kvůli provizím (prý máme používat Google maps) a spousta zavřela. Zavírají kvůli rostoucí regulací a nákladům na licence - spousta byla jako sezónní byznys, takže majitelům nevyplatí. A regulace roste hlavně kvůli Edinburghu, z jehož se stává ghost town, kde místní obyvatelé úpí pod nájezdy turistů do bytů na pronájem. Takže něco se zlepší a jinde naopak.
• království karavanů - jestli Norsko bylo plné karavanů, tak to není nic proti Skotsku - v některých oblastech to působí, že skoro dominují nad auty a vídáme karavany karavanů. Hodně jich je vypůjčených. Výhodou jsou kempy na každém kroku a dost možností parkování podél cest. Nejvíc karavanů bylo vidět kolem Skye, niž už spíš méně.
• Cashfree - terminály jsou úplně všude, dokonce i ve vesničkách na veřejné záchodky. Na pár místech dokonce vůbec nepřijímali hotovost. Pitomio by zaplakal, že mu někdo šlape na ústavní právo tahat ušmudlaný papíry, my měli radost, že se nemusíme otravovat u bankomatů. Cash jsme neplatili nikde.
• Alhohol 🥃 - počet barů a hospod potěší každý rudý nos. Na druhou stranu člověk naráží na spoustu různorodých zákazů a omezení, která jsou město od města jiné. V Obanu člověk nesmí s alkoholem před bar, i když se na promenádě povaluje spousta prázdných lahví. V Edinburghu nejde jít do baru na pivo s někým, komu není 18 let - asi to platí až večer.

Proč na kopcích nejsou skoro nikde žádné stromy? 🌲🌲🌲

Místní kopcovitá krajina nabírá na zvláštnosti a zajímavostí hodně i tím, že zde prakticky nejsou stromy. Ty kopce nejsou moc vysoké, tak proč na nich sakra nerostou stromy?

Hlavní důvody:

1. od 18. století probíhala masivní industrializace - těžba uhlí a rudy, stavby, …
2. na spoustě kopců je hodně mělká půda, takže stromy nemohou zakořenit a v místním nevlídném prostředí se rychle vyvrátí
3. obecně je půda hodně kyselá, růstu stromů nesvědčí
4. a konečně - chomáčky 🐑 mají rády mladé stromky🙂

Na konci dne prý Skoti přijali ty odlesněné kopce jako součást národní identity, takže to je úplně v pořádku 🙂

e-auto

Screenshot

Pro nás bylo součást dobrodružství - prostě jsme se rozhodli to vyzkoušet na delší cestě. Varování borce z půjčovny, že s tím hlavně na severu jsou problémy nás trošku zarazilo. Na jednu stranu člověk ví, že jedná s profilhářem na úrovni zkušeného řemeslníka slibujícího termín, na druhou stranu nám u něj tady trošku chyběla motivace - snad jen prodat něco dražšího. Pak hned trošku uklidnil tím, že nabídl elektro uprgrade na auto s horším dojezdem a vydával ho za auto s delším…

V průběhu cest nám teorii potvrdil pán z ubytování v Helensburgu, který měl taky doma elektroauto. Když cestoval do Fort Williamu nebyl schopen vůbec nikde nabít, protože nabíječky nebyly funkční… naštěstí pro nás, teď už byly.

Z pohledu nabíječek všechno v pohodě - je jich realtivně dost a fungují jednoduše, sem tam nejde načíst kartu, občas se objeví něco opravdu nepravděpodobného (u jedné večer vyhlednuté nabíječky začali ráno stavět lešení 🤦‍♂️).

Ale samozřejmě je potřeba plánovat a nabíjet, když to jde. A moc neřešit ceny kW…

VW id.4 se nám moc líbilo - auto krásně jede, vevnitř místo, klasické německé zpracování.

Celkově jsme najeli skoro 1100 mil (1800 km).

Proč se (sakra) ve Skotsku pěstují jahody? 🍓🍓🍓

Skotské jahody se nabízejí všude a chutnají opravdu skvěle. Nejen ty červené, ale i ty méně červené 🙂

Pamatuji si, že do Anglie jezdilo hodně lidí sbírat jahody v době, kdy jsem studoval. Tehdy jsem se nezamyslel, že to vlastně působí divně - Anglie a jahody.

Tak jsme se jali zkoumat, proč se tu pěstují a jsou pojem. Vyzkoumali jsme, že :

• paradoxně jim vyhovuje chladnější podnebí (déle zrají a jsou tím pádem sladké)
• delší dny - více světla
• vhodná půda
• dostatek srážek (ehm 🙂 )

Další cestovatelské články

• Albánie roadtrip 2024
• Norway famílie trip 2022
• Polsko v kostce